Reliktní záření výbuchu revoluce.
Láhev vína
v kapse koženého kabátu.
Bílé květy a pleť
políbená osmanthem.
Káva, marcipán, koňak
a prach divadelního zákulisí.
Pankáč oděný
do pevné látky vzdoru.
Holka, co vlivným dědkům
ukázala prostředníček.
Odlišnost, co dozrála v sílu.
Svítání nové doby.
Má syrovost pačule,
eleganci ambretty.
Svěžest petitgrainu, hladkost neroli.
Současnost je jiná,
ale vyrostla na stejných snech.
Ušlechtilá magnólie vykvetla
na nehostinné zahradě
porostlé mechem.
Nad městem letí noční motýl. Semišovými křídly objímá
uprchlou vílu.
Vůně kabátu se tvoří
vrstva po vrstvě.
Mapuje místa, lidi, věci, pocity.
Minulost si podává ruku
s budoucností v místě,
kterému říkáme teď.
Nová doba.
Nový kabát.
Stejný měsíc.
Semiš, ambra, mech.
Stejné ideály.
Další svítání je už zítra.
„Vzdálené od dnes již otřepaným klišé niche parfumerie...""
"Pak přijde večer a těla se splétají ve smyslných stopách kávy a tabáku s čím dál temnějšími podtóny - jako nesmazatelný inkoust vzpomínek, ulpívající na kůži stejně jako v mysli."
Nez magazine, Paříž
(#21, The Smell of the Future)