Jezero. V hlubokých lesích skryté, svěžím vzduchem zalité. 
Jen v dálce cítí ptáček téměř neznatelný závan ohně a kouře z opékané večeře, což mu připomene, že poblíž rajské zahrady žijí divoši.
​
Lotosový květ se vznáší na zelené hladině. Symbol buddhistů a faraonů má křišťálově čistou, nevinnou, tak autentickou vůni, že ji nelze ničím napodobit.
​
„Lítám, vysoko si lítám, už jsem skoro v nebi,“ prozpěvuje si ptáček nad jezerem.
Nevinnost lotosu je však pouhá iluze.
"Vysoko lítáš? To si jen myslíš! Bez mé pomoci se plahočíš pořád nízko," promluví Lotos.
"Jak to můžeš posoudit ty, když sám nemáš ani křídla?"
Květ lotosu má má silnou osobnost ale hravou, lehce potměšilou stránku.
"Naučím létat i bez křídel. Vysoko k nebi. Tak vysoko, že modrou verzi mých okvětních lístků v některých zemích dokonce zakázáli," zachichotal se Lotos.