Scházíme se tu každých sto let.
​
Kovové, dobře promazané dveře statisíců let staré garáže se otevřou a na světlo vyjede překrásné technologické dílo vyrobené inteligentním životem.

Vyfoukne oblak tabákového kouře s přísadou rumu, dehtu a vanilky, zatímco jeho robotická ramena začínají nabírat vzorky matroše.
​
Řev doprovázejících motorek se začíná šířit řídkou atmosférou a rozléhá se nedávno opraveným, nově vyasfaltovaným systémem zavlažovacích kanálů, dokud kovový třpyt jejich kapot nezmizí v rozvířených oblacích měděného písku.

Ach, opojení jízdou nekonečným prostorem...